Prevzatý článok denníka SME so súhlasom autora a redaktorky.
Dokáže sa Európa postarať o svoju bezpečnosť?
- okt 2016 Jozef Ulian
Autor je vojnový veterán
Konflikt v medzinárodných vzťahoch nie je ničím neobvyklým. Ak ide o životne dôležitý záujem, akým nepochybne je bezpečnosť 500 miliónov Európanov, je dokonca žiaduci.
Európska bezpečnosť bez Ruska je nonsens. Putinovské Rusko vidí EÚ ako hrozbu a EÚ chápe Rusko ako nepredvídateľného, rizikového partnera, teda tiež hrozbu.
Nijakým spôsobom ju nemôže redukovať, ale musí s ňou počítať.
Neuralgickým bodom vzťahov sú štáty východného partnerstva EÚ, teda bývalé sovietske republiky, a zvlášť Ukrajina. Výsledkom konfliktu medzi vyspelými národmi a medzi inteligentnými ľuďmi je vždy spolupráca.
Rusko a Ukrajina sa musia dohodnúť na reintegrácii Donecka a Luhanska. EÚ a Rusko sú odsúdené na spoluprácu, riešením je partnerstvo za mier na našom kontinente.
Chceme európsku armádu?
Je tu ešte interný rozmer. Bezpečnosť EÚ je problém, lebo spolupráca medzi jej členskými krajinami je problematická. Za posledných dvadsať rokov sa táto téma neriešila, hoci sme na ňu upozorňovali.
Dnes je to akútny problém. Väčšina európskych štátov si uvedomuje, že bezpečnosť na našom bezpečnom kontinente sa zhoršuje a začal sa nekontrolovateľný proces – preteky v zbrojení.
Pred mesiacom nemecká ministerka obrany a jej francúzsky náprotivok pripravili koncept užšej spolupráce EÚ, ktorý zahŕňa nové vojenské veliteľstvo EÚ a ľahšie nasadenie európskych vojakov v zahraničných misiách.
Lídri Európskej únia, okrem Spojeného kráľovstva, prediskutovali túto nemecko-francúzsku iniciatívu počas bratislavského summitu a následne i ministri obrán EÚ.
Kým iniciátori hovoria o európskej obrannej únii, iní si pod týmto pojmom predstavujú európsku armádu. Kto sú tí iní? No, predsa nemecký , francúzsky a český socialisti, maďarský premier Orbán a občas aj predseda Európskej komisie Juncker.
Európsky pilier NATO
Hoci má EÚ viac vojakov než zámorská veľmoc, európske armády sú vraj nekompatibilné. Čo robilo asi 400 aliančných výborov v Bruseli počas posledných 60 rokov? Nevieme.
Ale vieme, že počas posledného roka dvaja bývalí generálni tajomníci NATO viedli pracovnú skupinu, ktorá odporúča posilniť európsky pilier NATO. Projekt nie je nový, len oprášený.
O strategickej rovnováhe na oboch stranách atlantiku nemožno zatiaľ ani snívať, nieto hovoriť. V súlade s článkom 42(7) Lisabonskej zmluvy odporúčajú vytvoriť „stálu štruktúru na spoluprácu“ (PESCO), inými slovami nové veliteľstvo EÚ.
Ide o vytvorenie niekoľko stoviek nových medzinárodných štábnych funkcií.Myslíte si že to bude stačiť?
NATO po brexite
Aké bude NATO po brexite? Funkciu zástupcu vrchného veliteľa strategického veliteľstva NATO v Európe vykonáva vždy britský dôstojník. Najvyšší post na predmetnom strategickom veliteľstve, ktorý má Nemecko, je náčelník štábu. Je to vlastne výkonný dôstojník mimoeurópského vrchného veliteľa.
Francúzsko má významný veliteľský post na druhej strane Atlantiku, čo nerieši európsky pilier. Teda aký bude európsky pilier NATO po brexite?
Hoci programové tézy jednej z vládnucich strán hovoria o tom, že strategickým a existenčným záujmom Slovenska je byť v jadre krajín EÚ a byť aj zodpovedným členom NATO, o čo ide slovenským socialistom v bezpečnosti Slovenska, sa dozvieme asi až po sneme Smeru v decembri.
Nemali by sme však čakať veľa, lebo doktori politických vied (RSDr.)v think tankoch vládnucich politických strán nič rozumné nevymyslia.
Jozef Ulian
Autor je vojnový veterán.
Uverejnené na webe bezpzlosky.eu so súhlasom redaktorky SME a autora.
Čítajte viac: http://komentare.sme.sk/c/20367386/dokaze-sa-europa-postarat-o-svoju-bezpecnost.html#ixzz4OJLW2Z3n
Ústavný súd Českej republiky odmietol sťažnosť 9 príslušníkov Armády ČR proti domovým prehliadkam.
Prípad súvisí s 2 roky starým úmrtím príslušníka špeciálnych síl afgánskej armády Vahidulláha Chána, podozrivého z usmrtenia českého vojaka v provincii Herát v Afganistane. Chán bol bezprestredne po čine zadržaný spojeneckými vojakmi a bol nimi aj vypočúvaný. Po výsluch ale zomrel.
Podľa Vojenskej polície týchto 9 vojakov spája podiel na smrti afgánskeho vojaka či aspoň vedomosť o jej okolnostiach.
Vojenská polícia uskutočnila v júli 2019 domové prehliadky u týchto vojakov. Vojaci namietali, že prehliadky boli uskutočnené napriek tomu, že dobrovoľne vydali všetky veci, ktoré Vojenská polícia požadovala.
Ústavný súd však ich sťažnosť zamietol ako predčasnú, pretože predtým nepožiadali štátneho zástupcu o preskúmanie dôvodnosti domových prehliadok, čo im umožňoval trestný poriadok.
Nechcem hodnotiť otázku slepej spravodlivosti, zákonnosti či kolegiality v bojových podmienkach. Myslím si, že pokiaľ by sa jednalo o vojakov niektorých iných armád, tak by sa takto nepostupovalo.
Sympózium k obrane a bezpečnosti.
Koná sa dňa: 14.09.2018, 16.00 – 19.00 hod.
Miesto: Bratislava Grand Hotel River Park , Dvorákovo nabr. 6
V programe:
Gen.Macko – Obrana a možnosti SR .
G.R.Polli – Kríza spravodajských služieb a bezpečnosť /ex. riaditeľ úradu na ochranu ústavy a boj proti terorizmu Rakúsko, preklad /
Organizátorom je Sme Rodina, ako otvorenie celospoločenskej diskusie k otázkam obrany a bezpečnosti.
Pozvánka nie je nutná, org. zaistené pre záujemcov z radov výsluhových dôchodcov, veteránov.
…na Slovensku je to ako cez kopirák!
čtvrtek 12. ledna 2017
Jak zamknout hranice před ilegálními imigranty?
Martin Kunštek
12. 1. 2017
S požadavkem naší mnohonásobné zlaté slavice Lucie Bílé, abychom zamknuli před ilegálními imigranty hranice na sto západů, souhlasím na sto procent. Problém je v tom, že k tomu nemáme prostředky. Naše armáda a policie jsou schopny dohromady pro tento úkol vyčlenit asi 15 tisíc osob ve zbrani. Když zvážíme potřebu rotace (střídání), tak jsou schopni dohromady hlídat hranice asi tří okresů. Jediná země, která je schopna své hranice bránit – a již dva roky to dělá – je Švýcarko. Tam je ovšem v každé domácnosti nejméně jedna útočná puška a kompletní výstroj. Již druhým rokem se více než 1,36 milionu Švýcarů střídá ve třídenních až týdenních intervalech v hlídkách na hranicích. A nezvané odhánějí pryč.
Kdysi v dobách Československa měla naše tehdy lidová armáda 16 pozemích divizí, které čítaly 130 tisíc vojáků. Při přepočtu na Česko – bez Slovenska – by to bylo asi 10 divizí a asi 87 tisíc vojáků. Pro případ války se počítalo s 34 pozemními divizemi do nichž bylo možno povolat až půl milionu vojáků. Pro každého z nich měla armáda ve skladech zbraň, munici, výstroj a další vybavení.Tehdy ovšem stát povolával do armády mladé muže na dobu dvou let prezenční vojenské služby. Ta byla mnoha lidmi nenáviděna a považována za ztrátu času. Po rozpadu Československa a vstupu ČR do NATO byla Armáda ČR plně profesionalizována. Rozhodnutí o profesionalizaci armády padlo v roce 2000 a bylo přijato s téměř všeobecným souhlasem.
Dnes má Armáda ČR tabulkově 25 tisíc vojáků. Včetně generálů, kuchařů, skladníků a „papírových válečníků“ (těch co na Generálním štábu a nižších velitelstvích válčí s papíry). Z tabulkového počtu je však téměř čtvrtina míst neobsazena. Nechybí papíroví bojovníci. Chybí samozřejmě dělostřelci, tankisté a hlavně pěšáci. Z části si za to armáda může sama. Koho čeká, že se jí přihlásí na inzerát, že hledá dělostřelce do Jinců? Nepřihlásí se samozřejmě nikdo. Žádný civilista totiž není dělostřelec. Takže nemá potřebnou kvalifikaci. Dělostřelcem se člověk může stát jedině v armádě. Takže armáda má hledat vojáky a pak jim nabídnout příslušný výcvik. Třeba na dělostřelce. Druhým problémem je, že dnes už ani profesionální armáda negarantuje jistotu zaměstnání. Vojáci jsou rekrutování na smlouvy na dobu určitou. Bez jistoty prodloužení, pokud voják bude své povinnosti plnit řádně. K čemu je potenciálními zájemci vidina, že po deseti a více letech bude mít nárok na výsluhu. Když všichni vědí, že těsně před třetím kontraktem nejsou smlouvy vojákům obnovovány. Proto, aby stát ušetřil tisíce na výsluhách, zahodí statisíce až miliony investované do výcviku každého zkušeného vojáka, kterému neprodlouží smlouvu.
Ostatně i to číslo 25 tisíc je velmi pochybného původu. Jak vzniklo? Ne na základě nějaké analýzy, která by spočítala, kolik potřebujeme vojáků k obraně země. Prostě se škrtalo tak dlouho, až zbylo to, co dnes máme. Pro informaci – policistů je tabulkově 45 tisíc. Včetně kriminálky, dopravky a papírových čertů na policejním prezidiu a krajských ředitelstvích. I policisté mají podstav. Chybí samozřejmě ti v pořádkové službě a na kriminálce. Papíráků je dost. Po letech decimování prováděné všemi těmi Rumly, Langry, Grossy, Johny, má policie problém obsadit rozpisy služeb.
Armáda je na tom po všech těch Baudyších, Tvrdících, Parkanových a Bartácích ještě hůř. Je fakticky rozkradená a vytunelovaná. Dnes už není schopna ani mobilizace. Z dřívějších kasáren jsou hotely nebo nákupní centra. Pro případně povolávané vojáky nemá armáda ani uniformy ani zbraně a munici.. Samopaly vz. 58 byly rozprodány po 3 tisících Kč za kus. Dnes jsou sklady prázdné. Přesněji – armáda už nemá ani ty sklady a musí si je pronajímat od civilních firem. Dokonce i prvorepublikové pohraniční pevnosti byly rozprodány. Dnes patří soukromníkům a většinou se v nich pěstují žampiony. Občas je některý z nich používán partou nadšenců jako muzeum.
Takže – jestli s tím rychle nezačneme něco dělat, tak až se ilegální imigranti rozhodnout přijít k nám krást, vraždit a znásilňovat, tak s tím nic nebudeme schopni dělat.
Opačným příkladem je Švýcarsko. Země se sedmimilionovou populací má armádu o síle 1.365.220 vojáků (údaj z roku 2010). Profesionálních je z nich pouze 3,600 příslušníků letectva, speciálních jednotek a výcvikových instruktorů. Ostatní jsou příslušníci milice. Každý dospělý muž při dosažení věku 19 let „vyfasuje“ od státu erární automatickou útočnou pušku SiG 550 nebo SiG 751 a pistoli Glock 21a k ním tisíc kusů nábojů. K tomu kompletní výstroj. Od uniforem, bot, stanu, lopaty až po kolo. Tuto základní výzbroj a výstroj má doma každý voják, který absolvuje základní výcvik v délce 18 až 21 týdnů (podle druhu zbraně).
Více než milion tři sta tisíc vojáků jsou Švýcaři schopni mobilizovat do plné bojové pohotovosti během 12 hodin. Což je světový unikát.
Pro netrestané muže je služba povinná. Pro ženy je otevřená dobrovolně. Ten, kdo sloužit ve zbrani odmítne nebo nemůže (ze zdravotních důvodů nebo proto, že byl trestán pro úmyslný trestný čin) musí počítat se službou v civilní obraně a dvouprocentní přirážkou k platným sazbám daně z příjmů. Aby platil na ty, kdo slouží vlasti.
Kromě základního výcviku se každý Švýcar ve věku 19 až 42 let musí zúčastňovat cvičení nebo bojového nasazení v rozsahu 3 týdnů každý rok. Již druhým rokem se v rámci tohoto systému Švýcaři střídají ve třídenních až týdenních intervalech při ochraně svých hranic. Hranice Švýcarska jsou fakticky obloženy vojáky v palpostech. Zastavují všechny, kteří by chtěli hranici překročit jinde, než je legální hraniční přechod. Každého, kdo by chtěl nelegálně proniknout do Švýcarska „po zuby ozbrojená“ skupina vojáků vykáže. A troufám si říci, že by neváhali střílet ani vteřinu. A v případě střelby by za vojákem stál celý národ.
Na vlnu migrantů se Švýcaři jako jediní v Evropě začali připravovat již v roce 2012. Jejich zpravodajské služby vyhodnotily toto riziko jako akutní. Což ostatně služby dalších zemí taky. Na rozdíl od nás a celé EU, však Švýcaři jako jediní adekvátně zareagovali. V roce 2012 uspořádali cvičení Stabilo Due v rámci něhož cvičně uzavřeli hranice s Francií. Tehdy Francie vznesla diplomatickou cestou protestní nótu. Z níž si ovšem Švýcaři nic nedělali. V roce 2013 již cvičili uzavření veškerých hranic v rámci akce Duplex Barbara. Opět za hlasitého brblání – tentokrát z Bruselu, že to narušuje Schengenský prostor jehož je Švýcarskou součástí. A pak to přišlo. V roce 2014 se počet ilegální imigrantů proudících ročně do Evropy přehoupl do statisícových hodnot. V rámci série cvičení Conex Švýcaři zřídili soustavu palpostů, které jsou schopny pokrýt palbou celou hranici. Když loni na pozvání německé kancléřky Merkelové vyrazili do Evropy miliony imigrantů, tak Švýcaři přešli na trvalé střežení hranic. Všichni příslušníci armády se při tom střídají. Brusel a okolní státy raději „drží hubu“. Protože mají svých starostí dost. Právě s těmi miliony migrantů, z nichž mnozí znásilňují, kradou a vraždí.
Švýcaři se nespoléhají ani na EU ani na NATO, ale pouze sami na sebe. A svoji zemi si brání. Ukazuje se, že obě uvedené organizace jsou v tomto ohledu k ničemu. EU, která chce všechny občany v rámci nové směrnice odzbrojit, je spíše na škodu.
Jedině švýcarská cesta se ukázala jako účinná. Ano, je drahá. Švýcaři dávají na obranu 1% svého HDP, které je ale šestkrát vyšší než to naše. Ale dávají do toho hlavně sebe a svůj čas. Asi jako jediní v Evropě totiž chápou, že nikdo jiný to za ně neudělá. Každý Švýcar se zapojuje. Protože žádný z nich nechce, aby jim kdokoli nezvaný přišel vykrást dům nebo znásilnit ženu či dceru, tak se střídají, aby je vůbec nepustili do země. Jiná účinná cesta není. Je ale pravda, že tam nemají žádného Sobotku, Prouzu, Dienstbiera, Stropnického, Pelikána nebo Merkelovou. Nebo možná právě proto je tam nemají. A mají doma klid.
Vystavil Ivan David v 22:32:00
Stredoeurópske krajiny potvrdili záujem spolupracovať v oblasti bezpečnosti spoločnou deklaráciou.
Slovenská republika, Česko, Maďarsko, Rakúsko, Slovinsko a Chorvátsko upevnia v rámci formátu krajín Stredoeurópskej obrannej spolupráce (CEDC) regionálnu spoluprácu v oblasti bezpečnosti. Vyplýva to z deklarácie CEDC, ktorú dnes (7.11.2016) v rakúskom Frauenkirchene podpísal minister obrany SR Peter Gajdoš spolu s predstaviteľmi rezortov obrany z ostatných krajín tohto regionálneho zoskupenia.
Minister Gajdoš vyzdvihol … Viac tu:
http://www.mod.gov.sk/38612-sk/stredoeuropske-krajiny-potvrdili-zaujem-spolupracovat-v-oblasti-bezpecnosti-spolocnou-deklaraciou/
Rovnako ako vlády sa tvária, že niečo riadia, tak aj EÚ sa tvári že niečo riadi. Ale my nevieme, kto riadi vlády a kto riadi EÚ. Niekto sa rozhodol ukončiť éru jednotlivých kultúr a národov – ukončiť civilizáciu.
Očividne dochádza k uskutočneniu modelu One State, ktorý koncom 90. rokov rozpracoval Rumsfeldov poradca Thomas Barnet. Ale to je niečo, k čomu sme ako obyvatelia nedali nikomu mandát alebo súhlas. Zvykli sme si na to, že konzumujeme, kývame hlavami a nepremýšľame. Došli sme ale do bodu, kedy nás konzumovanie, kývanie hlavami a nepremýšľanie doviedlo až kraj priepasti.
„Domnievam sa, že Rusku patrí budúcnosť“ povedal to v júni t.r. prekvapivo George Soros. Akokoľvek to môže teraz znieť absurdne a tendenčne, tak Rusko je budúci víťaz a obnoviteľ konštruktívnej civilizácie. Napísal to pred 26 rokmi Miroslav Dolejší vo svojej správe o 17. novembri 1989. V nej predpovedal aj rozpad Československa, vojnu v Libyi a Sýrii, doteraz na jeho slová vždy došlo.
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Dolej%C5%A1%C3%AD)
Výber: Osamocení každého z nás je logickým důsledkem morálního stavu veřejnosti a úspěšné demagogie vládních skupin – to je stav, ze kterého musíme vycházet a nikoliv před ním kapitulovat. Lidé potřebují především vzor k následování a ten jim mohou poskytnout pouze osamocení jedinci. Jenom tak je naděje, že se alespoň někteří z nich zbaví strachu, který jim brání v hájení osobních postojů. Roztříštěnost veřejnosti je cílem politické manipulace. Zastrašené a dezorientované lidi však nelze organizovat a sjednocovat. Organizace zbabělého houfu je bezcenná. Úkol veřejného odporu a opozice na sebe musí vzít každý jednotlivec.
K Janovi Kovacovi:
Veď práve.Akurát tento článok ma iritoval k tej mojej poznámke- predvčerom. Doteraz som tie počty , porovnania a charakteristiky , len tak baj- oko odhadoval (veď, nechcem sa chváliť, ale akí-takí odborníci sme tu všetci do nohy-hoc sme už na penzii), ale po prečítaní Pravdy, nie je o čom hovoriť…Ďakujem Janko za komentár.
Zaujímavy článok v Pravde
…Mimoriadne kriticky vyznieva aj to, že naša republika má podľa hodnotenia medzinárodného rankingu Global Firepower nižšiu celkovú vojenskú silu ako niektoré africké rozvojové štáty.
Vážnym nedostatkom je úroveň výzbroje v porovnaní so škandinávskymi krajinami. Slovensko zaostáva nielen kvalitatívne, ale aj kvantitatívne. Má nízky počet tankov (22 oproti napr. 250 fínskym a 120 švédskym), bojových vozidiel (478 oproti 2 470 švédskym a 673 dánskym), helikoptér (16 oproti 46 švédskym) aj bojových lietadiel (10 verzus napr. 35 dánskych a 50 nórskych). Škandinávske štáty majú navyše omnoho modernejšiu výzbroj ako Slovensko. Nórsko napríklad začalo zavádzať v tomto roku najnovšie americké stíhačky F-35. Nepomer sa ešte zvýrazní, ak si uvedomíme, že tieto štyri krajiny okrem pozemnej armády a letectva udržiavajú aj moderné a pomerne početné námorné sily.
Viac na: http://nazory.pravda.sk/analyzy-a-postrehy/clanok/409252-skandinavia-model-pre-nase-ozbrojene-sily/
Tak dajak. Dosťpravdy je na tom. Akurát dovolím si dodať, že nie z Putinovského Ruska, ale z Ruska ako takého ( ZSSR, či už za Stalina, alebo Chruščova, či Brežneva), majú vetry…